ZŠ a MŠ Bruzovice

Vlastní vypravování - Pohádka

V jedné daleké zemi, kde zmrzlina rostla na stromě, žila kobyla. Jednou se kobyla vydala na zmrzlinu a přitom se míjela s býkem, potom se potkala i se svou nejlepší kamarádkou vydrou. Povídali si, ale zapomněli, že večer vychází vlk. Slyšeli ho výt, vydra se lekla a uskočila do vody. Kobyla se taky lekla a rychle utíkala, co jí nohy stačily až ke své ohradě, tam bědovala, že není vydrou. Druhý den šla naše kobyla na procházku a náhodně potkala vydru, ale už si nepovídali, kobyla jenom prosila: ,,Vydro, nauč mě taky plavat, ať můžu příště utéct rychle vlkovi.“
Tak vydra naučila kobylu plavat a od té doby kobylu vlk už nikdy nechytil.

Vyjmenovaná pohádka

Kdysi dávno, před tisíci lety a jedním rokem, bylo jedno království, kterému vládl pyšný král.
V tom království žil sedlák, a ten sedlák měl spoustu zvířat, obvyklých i neobvyklých. Měl býka, prase, krávu, kachny, slepice, kozy, ovce, ale hlavně měl jednu kouzelnou kobylu. Ta kobyla uměla mluvit, a taky uměla všechna vyjmenovaná slova. Jednoho dne si kobyla usmyslela: „Už mě nebaví žít nudný život na statku, chci být královnou“ řekla a začala vymýšlet plán, jak se dostane ze statku. Když se to zvířata dozvěděla, na farmě nastal povyk. Jedné noci kobyla proklouzla dírou ven ze statku a rozutíkala se tak, až se jí pod kopyty prášilo. Běžela a běžela, až doběhla před zámek. Na chvíli si lehla a odpočívala, protože zámek je přece jen daleko a uslyšela vzlykání. Kobyla se postavila a šla za něžným hláskem. Chvíli potichu šla, až uviděla malého vzlykajícího hlemýždě. „Proč pláčeš?“ ptá se kobyla. „No, no, víš“, odpovídá uplakaný hlemýžď, „hlemýždi jsou malincí a nikdo si jich nevšímá.“ „Já jsem si tě všimla“ odpovídá kobyla a dál se ptá: „Co ty vlastně umíš hlemýždi?“ „Já, já jsem se vždycky doplazil do zámku a naučil jsem se kralovat“ odpovídá hlemýžď. „Hm“, zamyslí se kobyla, „ty by ses mi mohl hodit, já bych totiž chtěla být královnou.“ Tak se spolu vydali do hradu. Král byl zlý a pyšný, plýtval vodou a před každým se čepýřil. „Co tu chcete?“ ptá se král. „Chceme být králem a královnou.“ „Chachacha“ zasmál se král a pravil: „Kobyla jako královna a hlemýžď jako král, to si ze mě děláte legraci?“ „Ne“ odpověděla kobyla. Až krále napadlo: „Tak víte co … tak já vám dám test“. Ale zvířata se nezalekla. A král začal: „Je slovo pýcha jako vyjmenované slovo?“ „Ano“ odpověděla kobyla. „Je slovo plýtvat vyjmenované slovo?“, ptá se opět král. „Jistě“ odpověděla kobyla. A král řekl poslední otázku: „Kdyby se v zemi objevil lupič a vy byste ho dopadli, co uděláte?“ Jen co to král dořekl, hlemýžď vypískl: „Strčíme ho do žaláře.“
A tak se stala kobyla královnou a hlemýžď králem, a žili si šťastně až do smrti.

Lucie Matusíková žákyně 5. ročníku

Dopravní výchova

Na dopravní hřiště jela jen čtvrtá třída. Když jsme tam přišli, čekaly tam policistky. Pak jsme si s policistkami prošli dopravní hřiště a povídali o značkách. A pak jsme šli pro kola do garáže a jezdili jsme. Museli jsme dodržovat dopravní značky, když jsme je porušili, dělali jsme za každou chybu 10 dřepů. Když jsme dojezdili, šli jsme schovat kola do garáže. Z garáže jsme šli do Frýdy, kdo chtěl, tak mohl si koupit něco sladkého. A pak jsme šli na autobus a chvilku jsme tam čekali. Na dopravním hřišti jsme nebyli sami, byla tam ještě jedna škola.
Eliška Martincová, 4. třída

Adaptační program

Dne 12. září jsme měli ve škole adaptační program. Ve čtyři hodiny jsme se sešli před školou a poté započal program . Skákali jsme v pytlích, jezdili na koloběžkách, běhali pozadu apod. Rodiče také soutěžili. Potom jsme šli opékat špekáčky a pořádně jsme se najedli. Pak si děti ještě zaběhaly a to už bylo docela pozdě, takže jsme se rozloučili s rodiči a chystali jsme se na spaní ve škole.
Lucie Matusíková, 5. třída

Spaní ve škole

12.9 - 13.9 jsme měli spaní ve škole. Před spaním jsme šli na procházku a potom jsme byli na školní hřišti, kde jsme si hráli se svítícími náramky. Když už byla tma, dali jsme si večeři, vyčistili si zuby a podívali se na pohádku. Po pohádce jsme šli spát. Druhý den jsme hráli hry.
BYLO TO SUPER.
Lucie Mikmeková, 5. třída

---